Richard Böhnel – výtvarník

Stručný životopis

Richard Böhnel se narodil 23. 12. 1929 v rodině obdařené výtvarným nadáním – sestra módní návrhářka, bratr významný rakouský rytec a grafik. Příprava na život byla velmi různorodá, již od dětství ovlivněná touhou uplatnit se jako výtvarník. Nerudovo reálné gymnázium v Praze, soukromá grafická škola Officina Pragensis Jaroslava Švába, návrhárna textilní školy v Jeseníku, propagační oddělení jednoho z pražských podniků, autorství oceněné expozice na první poválečné zemědělské výstavě v Praze a pak dlouhá léta novinařiny. Absolvoval novinářskou fakultu UK v Praze, na níž obhájil ve svém oboru doktorát. Celý život psal a kreslil zejména do časopisů pro děti a mladé lidi. Po odchodu do důchodu a trvalém přesídlení z Prahy do Milče u Nepomuku, se věnuje především dvěma okruhům tvorby, jež sám nazývá toulkami přírodou a toulkami vlastní hlavou. V prvé z nich dominuje pastel suchý, ve druhé pastel olejový. Věnuje se také kresbě, návrhům spolkových praporů, tvorbě ilustrovaných plánů obcí. S výsledky svého výtvarného usilování seznamuje veřejnost téměř každoročně prostřednictvím výstav.

Co řekli jiní

Richard Böhnel se ve svých suchých pastelech zabývá krajinou plnou ticha a klidu. jistě a přece citlivě nanáší pastely, změkčuje obrysy stromů i staveb. Dovede vystihnout jak podzimní zadumání, dřímající krajinu s prvním popraškem sněhu, tak i veselé rašení jara a léto obtěžkané úrodou. ... Jeho olejové pastely svědčí o tom, že jde o malíře se sklonem k vymýšlení, který si dovede lehce zahrávat s vtipem.

Kristina Zábranská

V podkroví Domu historie Přešticka nám svůj bohatý vnitřní svět představí PhDr. Richard Böhnel z Milče u Nepomuka.... Název výstavy jeho obrazů " O životě s citem i vtipem" přesně vystihuje obě polohy jeho tvorby. Na jedné straně půvabné krajiny zachycené technikou suchého pastelu, na straně druhé stejně zručně provedené obrázky, ale s překvapivou a objevnou anekdotickou pointou. Tento druh umění dokáže diváka hladit i bavit zároveň. A to vůbec není málo.

Věra Kokošková

Co je skutečnost? Musí ji umění vždy jen reprodukovat? Koláže ducha. Proč nespojit to, co je krásné, v nový celek? Jak to pohladí v jasných, srozumitelných liniích a vždy přesně ducha kompozice vyjadřujících barvách - inu pohádka. Viděli jste portrét dětství a v liniích zakletou samotu - když není nablízku ten, koho mám rád? Neslyšíte, co si vypráví zasněžená ulička? Tak jste se špatně dívali, je to tam! A modř hlubokého citu básníka. I to se dá namalovat, nevěříte? To všechno dokáže duše umělce, který se nepustil pohádky, je otevřen kráse krajiny i srdce. A hlavně sám má lásku a vnímavost a shovívavost k člověčině. Ani humor nechybí a je tam na té výstavě pod sklem, aby nevyprchal. Jen se dobře dívat. Kde a na co? Na výstavu děl Richarda Böhnela.

prof. M. Pulánková